Podílové fondy – kam investovat? (2/3)

V první části krátkého seriálu o podílových fondech jsme se věnovali výhodám investic do podílových fondů a trochu jsme pojednali o nejběžnějších z nich, o otevřených podílových fondech. Dnes se podíváme na jiné typy podílových fondů pro zkušenější investory.

IMG-2016-04-fondy-2

Uzavřené podílové fondy, tzv. CEF (closed-end-funds) jsou podílové fondy, které nemají povinnost odkupovat od podílníků podílové listy, a proto se obchodují na burzách. Počet vydávaných podílových listů bývá obvykle omezený (v obou směrech).

CEF využívají toho, že v důsledku pevného počtu akcií (proto uzavřený, rozdíl od ETF) může vznikat rozdíl mezi cenou na burze a hodnotou aktiv a to jak kladný, tak i záporný. Prostě majetek ve fondu lze „nakoupit“ za cenu fondu na burze, nikoli za cenu majetku. To může přinést ovšem jak diskont, tak i prémii. Pokud koupím levněji, mám „vyděláno“ nebo vytvořený polštář na eventuální ztráty. To je největší výhoda CEF. Objemy obchodů ale nejsou vysoké a nabídka obvykle převyšuje poptávku, takže v tomto případě paradoxně platí, že koupit levněji se dá celkem snadno, ovšem prodat je už těžší. Další výhoda je v pravidelném výnosu s vysokou frekvencí (měsíčně nebo čtvrtletně) a proto je to nástroj hlavně pro americké penzijní fondy a důchodce pro jejich renty, nikoli pro pravidelné investice.

Pak následují už pouze nevýhody: Obecně patří uzavřené podílové fondy, jichž je asi pouze několik stovek (stav r. 2015), vesměs v USA, mezi nejstarší investiční nástroje používané už od 19. století, a bývají hodně konzervativní. Američtí důchodci mají místo stavebka své CEF. Holt jiný kraj, jiný mrav.

Ačkoli se CEF tváří konzervativně, investují totiž hlavně do dluhopisů a třeba nemovitostí a podíl akcií se v jejich portfoliích sice poslední dobou (míněno tak 25 let) spíš zvyšuje, nepřesahuje ale nikde nějakých 40%, nemusí to být až tak bezpečná investice. V důsledku tlaku na pravidelný výnos, dividendu, rentu, je to totiž vede ke kontraproduktivnímu chování v podobě pákování investic (a to není příliš konzervativní), navíc náklady fondu rostou i o úroky za půjčení peněz na páku, a víc nákladů znamená nižší rentu. Některé CEF dokonce, opět v důsledku tlaku na výnosy, vyplácí (s)prostě vyšší dividendy, než vydělají (použijí k tomu výnos z prodeje majetku z portfolia), takže vlastně „žerou sami sebe“. To je jako brát z investice víc peněz než je schopna vygenerovat přes výnosy a to k ničemu nevede. Další negativa CEF můžou být relativně vysoké poplatky a výše naznačená nižší likvidita.

CEF jako specifická investice zkrátka nejsou příliš vhodné pro české investory.  Je to prostě okrajová záležitost a navíc lze rozumně sestaveným portfoliem několika OPF dojít ke stejnému, ne-li přímo lepšímu výsledku, než jaký je dosažen prostřednictvím CEF.

Fond kvalifikovaných investorů (FKI), jak napovídá už název, je fond pro zkušené investory. Není určen pro pravidelné investice a výrazným omezením je i zákonem stanovena minimální výše investice (125 t. €). Patřit mezi tak kvalifikované investory by považoval každý za výhodu. FKI má často velmi specifické zaměření a povětšinou bývá zahalen „tajemstvím“, i když nic tajemného na tomto způsobu kolektivního investování není, protože podléhá stejným pravidlům jako jiné typy fondů, pouze je takřka nedosažitelný pro valnou většinu potenciálních investorů.

ETF fondy (Exchange Traded Fund = burzovně obchodované fondy) jsou zvláštní skupinou fondů a tak trochu něco mezi otevřeným a uzavřeným podílovým fondem. Zní to jako protimluv, ale je to tak – tyto fondy jsou otevřené pro všechny investory, ale obchodují se na burzách, kde si investor kupuje příslušné podílové listy. Cena podílového listu se může (stejně jako u CEF) lišit od hodnoty aktiv fondu. I když se obvykle soustřeďují na akcie a dluhopisy, můžou mít různé, někdy až exotické zaměření. Na rozdíl od běžných OPF se vyznačují nízkými provozními náklady, ale vzhledem k dostupnosti na burze spíš vyššími pořizovacími náklady. Proto jsou spíš vhodnější na jednorázové investice, na pravidelné se moc nevyplatí, a často tvoří základ portfolií s celkově vyšší hodnotou aktiv. Nekoušou, není potřeba se jich bát a od jistého objemu (určeného hlavně mírou nákladů) opravdu patří do portfolia každého zkušeného investora.

V poslední části seriálu o podílových fondech se podíváme na speciální druhy fondů.

Chcete se dozvědět ještě víc o investování do podílových fondů? Stáhněte si e-book!

Ebook

Sdílejte na sociálních sítích
Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on LinkedIn
Linkedin
Email this to someone
email

Odpovědět